POSTAVA S NOŽEM
Jednou jsem zůstala sama po škole sama a potom jsem dlouho uklízela třídu. V té době už ve škole nikdo nebyl, a protože byla zima a brzo se stmívalo , tak už byla všude tma a já jsem uslyšela kroky! Běžela jsem se schovat do šatny a hrozně jsem se bála. Potom jsem uviděla postavu v černým, ak držela v ruce nůž a pak jsem zahlédla krvavé stopy. Tak jsem sebrala všechnu odvahu a šla po nich. Uviděla jsem v rohu mrtvého zajíce! Udělala jsem mupěkný hrobeček, krev jsem umyla a nikomu jsem o to neřekla. Od té doby pokaždé, když jdu do školy, tak se bojím, že se mi to stane znova a že tentokrát to ta postava udělá mě!
ZÁHADNÁ POSTAVA
Jednou o prázdinách jsem šel od své holky. Bylo už pozdě večer byla tma a já od ní chodím kolem lesa a pole. Šel jsem v klidu, ale najednou jsem slyšel divné zvuky a jakoby někdo mluvil. Řekl jsem si, že se mi to určitě jen zdá, ale v tom jsemzaslechl praskání větví, jakoby někdo šel lesem. Utekl jsem na druhou stranu cesty a zavolal jsem, jestli tam někdo je. Nikdo se neozval, ale před les vyšla černá postava bez hlavy! Stašně jsem se vyděsil a pelášil domů. Druhý den jsem to vyprávěl rodičům a taťka mi řekl, že v lese stávala hájovna a v ní bydlel hajný, kterého před 3 lety zastřelili nechtíc při honu na lišku. Záhadné, že? To se ale opravdu stalo.
KROKY NA PŮDĚ
Jedno klidné ráno jsem byla sama doma. Zapnula jsem si televizi a šla do koupelny. Najednou jsem usylšela podivné kroky na půdě, ale jelikož máme dvojdomek, tak jsem si myslela, že je to babička a nelámala jsem si s tím halvu. Kroky se často opakovaly a tak jsem se šla podívat nahoru, ale nikdo tam nebyl. Když jsem byla opět dole, tak jsem zeslechla pomalé kroky na schodech vedoucích dolů. Šla jsem se podívat, ale nikdo tam opět nebyl. Měla jsem trakový strach, že jsem za sebou zabouchla dvěře , a zůstala o ně opřená a čekala jsem, než ty kroky úplně zmizely. Od té doby mám divný pocit když jsem sama doma!
Jedno klidné ráno jsem byla sama doma. Zapnula jsem si televizi a šla do koupelny. Najednou jsem usylšela podivné kroky na půdě, ale jelikož máme dvojdomek, tak jsem si myslela, že je to babička a nelámala jsem si s tím halvu. Kroky se často opakovaly a tak jsem se šla podívat nahoru, ale nikdo tam nebyl. Když jsem byla opět dole, tak jsem zeslechla pomalé kroky na schodech vedoucích dolů. Šla jsem se podívat, ale nikdo tam opět nebyl. Měla jsem trakový strach, že jsem za sebou zabouchla dvěře , a zůstala o ně opřená a čekala jsem, než ty kroky úplně zmizely. Od té doby mám divný pocit když jsem sama doma!
